1. Opakování: Brathwaite používá opakování slov, frází a nápadů ke zdůraznění určitých témat a vytvoření pocitu rytmu a zaříkávání v básni. V celé básni se například opakuje věta „nic je všechno“, čímž se zdůrazňuje myšlenka duality a koexistence protikladů.
2. Metafory a symbolika: Brathwaite používá bohaté metafory a symboliku k vyvolání obraznosti a vytvoření hlubší vrstvy významu v básni. Mluvčího například přirovnává k „duchu v mašinérii“ a stav limba označuje jako „lůno stínů“, což naznačuje pocit uvěznění a nejistoty.
3. Narážky: Brathwaite zahrnuje narážky na různé kulturní, historické a literární odkazy, včetně mýtu o Orfeovi a Eurydice, africké diaspoře a karibské zkušenosti. Tyto narážky dodávají básni hloubku a zvou čtenáře k prozkoumání různých vrstev interpretace.
4. Fragmenty a nesouvislá syntaxe: Brathwaite používá roztříštěné linie, náhlé posuny a nesouvislou syntaxi k vytvoření pocitu narušení a dezorientace, což odráží vnitřní neklid mluvčího a chaotickou povahu stavu limba.
5. Konverzační tón: Báseň má konverzační tón, jako by mluvčí přímo oslovoval čtenáře nebo se zapojoval do dialogu. Tento konverzační styl vytváří pocit intimity a bezprostřednosti a vtahuje čtenáře do prožitku mluvčího.
6. Více hlasů: Brathwaite začleňuje do básně více hlasů a pohledů, což představuje roztříštěnou a mnohostrannou povahu identity mluvčího. Tato technika naznačuje komplexní souhru různých hlasů uvnitř jednotlivce.
7. Směs jazyků a dialektů: Brathwaite v básni proplétá angličtinu, africké jazyky a karibské kreolské dialekty, což odráží kulturní rozmanitost a jazykovou bohatost karibské oblasti.
Využitím těchto technik vytváří Edward Kamau Brathwaite komplexní a mnohovrstevnou báseň, která zkoumá témata identity, historie a hledání smyslu uprostřed nejistoty.