1. Arogance a úmrtnost:Shelley zdůrazňuje lidskou tendenci k aroganci a marnost přílišné pýchy. Báseň kritizuje snahu o velkou ctižádostivost a nesmrtelnost bez uznání vlastní smrtelnosti. Ozymandias se jako vládce chlubí svou mocí a vznešeností, ale nakonec je zredukován na chátrající sochu v poušti.
2. Rozpad a plynutí času:Básník zdůrazňuje dočasnost a pomíjivost lidských výtvorů a úspěchů. Ruiny Ozymandiasovy sochy a paláce symbolizují, jak čas nakonec kazí i ty nejpůsobivější lidské snahy.
3. Ironie a ztráta:Shelley používá ironii k umocnění svého poselství. Kdysi mocná socha Ozymandiase je nyní rozbitá a její rozbitá tvář vyvolává pocit ztráty a prázdnoty. Báseň zdůrazňuje marnost lidských tužeb, které se postupem času vytrácejí do bezvýznamnosti.
4. Nature's Endurance:Báseň staví do kontrastu trvalou sílu pouště s rozpadajícími se zbytky Ozymandiasova království. Příroda přetrvává lidskou aroganci, což naznačuje, že přírodní svět zůstává nezměněný a lhostejný k lidskému snažení.
5. Kritika tyranie:Shelley používá „Ozymandias“ ke kritice tyranských a arogantních vládců, kteří utlačují své poddané a využívají jejich moc pro osobní slávu. Posměšný úsměv sochy zdůrazňuje aroganci a prázdnotu takových vládců.
6. Téma moci:Báseň zkoumá téma moci a touhy ovládat a ovládat ostatní. Ozymandias představuje vládce, který usiloval o absolutní moc a zanechal po sobě dědictví zkázy a rozkladu.
7. Marnost lidských úspěchů:Báseň podtrhuje marnost lidských úspěchů měřených proti rozlehlosti času a přírody. Shelley naznačuje, že lidská vznešenost a ego jsou nakonec bezvýznamné tváří v tvář nevyhnutelnému rozkladu.
Celkově „Ozymandias“ zprostředkovává představy o pomíjivé slávě, marnosti lidských pronásledování, neúprosného plynutí času a bezvýznamnosti lidské síly a odkazu v kontrastu s trvalými silami přírody a samotného času.