Řečník začíná zdůrazněním pocitu malosti uprostřed obrovské rozlohy oceánu. Lidé jsou zobrazováni jako pouhý „prach“ ve srovnání s mocnými velrybami, které obývají tyto vodní říše. Báseň pak utká tapisérii mořských snímků, popisujících živé korálové útesy, chaluhové lesy a „třpytivý plankton“. Tyto detaily vytvářejí živý obraz hemžící se biodiverzity pod povrchem.
Jak báseň postupuje, velryby se vynořují jako majestátní a tajemní tvorové, ztělesňující prastarou moudrost moře. Jsou zobrazovány jako „velryby zpěvné“, schopné komunikovat prostřednictvím strašidelných melodií, které se rozléhají přes oceán. Tyto písně jsou podobné tajemstvím, které našeptávaly samotné hlubiny, mimo lidské chápání.
Báseň také zdůrazňuje křehkou rovnováhu mořského ekosystému, kde velryby hrají klíčovou roli jako základní druhy. Jejich nepřítomnost by spustila řetězovou reakci, která by ovlivnila celý potravní řetězec a narušila by harmonii oceánu. To zdůrazňuje propojenost všech živých organismů a podtrhuje důležitost ochrany těchto zranitelných druhů.
V celé básni je tón řečníka tónem úcty a úžasu, zachycující hluboký pocit úžasu, který člověk zažívá, když je konfrontován s vznešeností přírody. Tímto způsobem "Song Whale" slouží jako dojemná připomínka hluboké krásy a ekologického významu, který leží pod povrchem našich světových oceánů.