V říši nekonečné modré,
Kde se vlny setkávají s objetím oblohy,
Existuje symfonie úžasu,
Nadčasová píseň milosti.
Ach, moře, s jeho věčným houpáním,
Šeptající tajemství, jak to zametá,
Naráží na skalnaté pobřeží,
Rytmus, který se drží navždy.
V hlubinách azurových hlubin,
Kde se záhady jemně skrývají,
Mořská stvoření tančí a zpívají,
Ve světě, kde sídlí sny.
Rackové pláčou v harmonii,
Sbor vznášející se nad hlavou,
Jejich křídla obkreslují vzory ve vzduchu,
Podívaná, která nás zanechá v úžasu.
Ach, moře, plátno krásy,
Malované zlatými paprsky slunce,
Od narůžovělého odstínu úsvitu po záři soumraku,
Úchvatný pohled, který ohromí.
Námořníci se pustili do svých udatných výprav,
Vedeni hvězdami, které jasně září,
Neohraničený horizont, jejich věčný společník,
Honit se za sny, které věčně září.
Moře, útočiště pro unavené,
Místo útěchy a klidu,
Najdeme mír v jeho jemném objetí,
Útočiště před životními alarmy.
Ach, moře, síla, která pokořuje,
Přesto vyživuje a udržuje příliv života,
Připomíná nám naši lidskou slabost,
S pokorou, bok po boku.
Važme si této vodní říše,
A chránit jeho krásu tak velkolepou,
Neboť moře je dar, nevyslovitelný poklad,
Symfonie, která navždy vydrží.
Poslouchejme tedy její volání sirény,
A být zajedno s mořem,
V melodii vln obejmi životní cestu,
A nechť je jeho píseň navždy.