V objetí rodiny si láska najde cestu,
Posvátné útočiště, kde opravdu leží srdce.
Přes rozbouřené moře a slunečné dny,
Společně budeme navždy stát, ať se děje, co se děje.
Jako nitky zlata se naše příběhy proplétají,
Symfonie duší, božsky sladěné.
Smích se ozývá, slzy nacházejí uvolnění,
V rodinné náruči nacházíme věčný mír.
Ach, rodino, kotva, která neochvějně zůstává,
Prostřednictvím zkoušek a triumfů sdílíme blažené zisky.
Jejich přítomnost je útěchou, vůdčím světlem,
Osvětlující cesty, zářící stále tak jasně.
Na životní cestě si važme každého rytmu,
Ctít odkaz, který nás činí úplnými.
V rodinném objetí nejsme nikdy od sebe,
Navždy propletené, spoutané v našich srdcích.