1. Snímky: Shelley vytváří živé snímky k popisu sochy Ozymandiase a jejího okolí. Používá slova jako „nohy bez kufrů“, „rozlehlé a bez kufrů“, „rozbitá tvář“ a „osamělý a rovný písek“, aby nakreslil obraz zpustošení a rozkladu.
2. Kontrast: Kontrast mezi velkolepostí Ozymandiasovy sochy a drsnou realitou jejího okolí je ústředním tématem básně. Shelley používá slova jako „kolosální“ a „mocný“ k popisu sochy, zatímco k popisu krajiny používá „nic kromě pozůstatků“ a „osamělý a rovný písek“.
3. Symbolika: Sochu Ozymandiase lze vnímat jako symbol lidské pýchy a arogance. Shelley používá slova jako „král králů“, „mocný“ a „kolosální“, aby vyjádřil Ozymandiasův pocit vlastní důležitosti. Sochu však nakonec porazí čas a její chátrání symbolizuje marnost lidských ambicí.
4. Ironie: Báseň je plná ironie, když Shelley staví do kontrastu Ozymandiasův velkolepý nápis s realitou chátrání jeho sochy. Použití slov jako „průzkum“ a „příkaz“ k popisu Ozymandiasovy sochy přidává na ironii, protože socha nyní není nic jiného než ruina.
5. Aliterace: Shelley používá aliteraci k vytvoření smyslu pro rytmus a důraz v básni. Například opakování zvuku „s“ ve větě „Potkal jsem cestovatele z antické země“ vytváří pocit tajemna a intrik.
6. Rým: Báseň používá pravidelné schéma rýmu (ABAB CDCD EFEF GG), aby vytvořila pocit jednoty a soudržnosti. Rýmy pomáhají spojit báseň dohromady a vytvořit zapamatovatelnou strukturu.
Celkově Shelleyho dovedné použití jazyka vytváří silnou a sugestivní báseň, která vyjadřuje témata lidské pýchy, plynutí času a marnosti lidských ambicí.