* Generální vůle: To není součet individuálních tužeb, ale spíše společné dobro, to, co je nejlepší pro celou komunitu. Je založeno na sdílených zájmech a hodnotách lidí, zaměřených na blaho celého politického těla.
* Sociální smlouva: Základ suverénní moci spočívá ve společenské smlouvě, kde se jednotlivci dobrovolně vzdávají svých přirozených práv a svobod výměnou za ochranu a výhody života ve společnosti.
* Kolektivní vůle: Suverénní moc je ztělesněním této kolektivní vůle. Reprezentuje obecné dobro, nikoli zájmy jednotlivce nebo skupiny. Působí prostřednictvím zákonů a politik určených k podpoře blahobytu celé společnosti.
* Nedělitelné a nezcizitelné: Suverénní moc nelze rozdělit, delegovat nebo odcizit. Patří lidem kolektivně a nelze je přenést na žádného jednotlivce nebo skupinu.
Klíčové charakteristiky suverénní moci v Rousseauově myšlení:
* Absolutně: Je nejvyšší a neomezená žádnou vnější autoritou, včetně jednotlivce.
* Nezcizitelné: Nelze jej převést ani odevzdat.
* Nedělitelné: Nelze jej rozdělit ani delegovat.
* Na základě obecné vůle: Řídí se obecným dobrem, nikoli individuálními zájmy.
* Uplatňováno prostřednictvím zákonů: Vyjadřuje se prostřednictvím legislativy, která odráží obecnou vůli.
Důležité body:
* Není totéž jako vláda: Suverénní moc je odlišná od vlády, která je zodpovědná za realizaci suverénní vůle.
* Legitimita: Suverénní moc je legitimní, protože pochází ze souhlasu ovládaných prostřednictvím společenské smlouvy.
* Demokracie: Rousseauův koncept suverénní moci je ústředním bodem jeho argumentu pro přímou demokracii, kde se lid přímo účastní rozhodovacího procesu.
Rousseauova teorie suverénní moci je složitá a byla předmětem různých výkladů. Zásadně však zdůrazňuje kolektivní vůli jako konečný zdroj politické autority a důležitosti obecného dobra při vedení politické akce.