> "Zloduchu, říkám, zaklepej mě na tuhle bránu,
A zarap mě dobře, nebo ti srazím paštiku.
Grumio! Moje žena, moje manželka! Eh! proč neklepeš?"
Grumio:
> "Hark, harku! Slyším hrát minstrely."
Máte možnost platit své dluhy?"
Petruchio:
> "Ano, kde je ten úlovek? Kolik to přijde?"
Grumio:
> "Jedna, dva, tři a půl, myslím, pane."
Copak ty prasata necítíš?"
Petruchio:
> "Grumio, teď je sedm hodin."
Grumio:
> "Ano, pane, je to tak, že jste se ptáka ještě nedotkl."
Tvůj sokol, člověče! Tvůj koníček!"
Petruchio:
> "Buď jděte, nebo pošlete lokaje dál,
A požádejte tu dojnici, aby nás přišla obléknout."
Grumio:
> "Neslyšíš? Sirrah, nech ho! Ty horský cizinče! Požádej mlékárnu, aby nás přišla obléknout."
Petruchio je frustrovaný Grumiem za to, že neplní jeho rozkazy, a obviňuje ho, že má větší zájem o poslech hudby a čichání prasat než o svou práci. Grumio odpovídá tím, že se Petruchia zeptá, zda může „čichnout prasata“, což je způsob, jak říci, že si je vědom nepříjemné reality jejich situace. Petruchio pak řekne Grumiovi, aby šel a přinesl dojnici, aby jim mohla připravit snídani. Grumio nereaguje a Petruchio ho obviňuje, že je „horský cizinec“, což je termín používaný k označení někoho, kdo je neznalý a nekulturní.
Použití slova „pěnový“ v této pasáži je významné, protože zdůrazňuje rozdíl mezi Petruchiovým očekáváním a realitou situace. Petruchio očekává, že jeho sluha bude poslušný a poslušný, ale Grumio se více zajímá o své vlastní zájmy. Tento konflikt mezi očekáváním a realitou je hlavním tématem hry a odráží se v použití slova „pěnový“ k popisu Grumiových prázdných slibů.