Hlavní hrdina, starý Pedro, je středobodem vyprávění. I když je zobrazován jako osoba, která je silná a schopná vykonávat těžkou práci, stále potřebuje pomoc a podléhá nepředvídatelnosti přírody. I když neúnavně pracuje, kvůli tísnivé povaze venkovského hospodářství a nepředvídatelným výkyvům životního prostředí neustále nedokáže plnit peněžní požadavky své rodiny.
Jednoho dne Pedro objeví starý pár opotřebovaných bakya (dřevěných pantoflí), které leží na zemi, zatímco pracuje na svém poli. Namísto toho, aby je vyhazoval nebo ignoroval, má duchapřítomnost vzít si je domů a opravit je. Navzdory svému skromnému vzhledu se bakya stává rozšířením Pedrovy identity a slouží jako symbol houževnatosti tváří v tvář těžkostem.
Poté, co Pedro opraví bakyu, stanou se nepostradatelnou součástí jeho každodenní rutiny, poskytují pohodlí jeho nohám a díky nim se cítí schopnější vypořádat se s výzvami dne. Bakya působí jako forma sebejistoty, která mu poskytuje sílu tlačit se vpřed navzdory obtížím, které před ním leží.
Mezitím je Juana, Pedrova manželka, neustále sužována obavami o blaho jejich rodiny. Trápí ji nedostatek základních životních potřeb a přemýšlí o budoucnosti svých dětí, které také prožívají náročné období. Navzdory obtížím, které jim stojí v cestě, zůstává Juana věrnou a oddanou manželkou, stojí při Pedrovi a poskytuje mu podporu, kterou potřebuje.
Příběh končí na poetickou a symbolickou notu. Ve scéně, která se odehrává na konci příběhu, Juana probudí Pedra a požádá ho, aby si oblékl bakyu, což naznačuje, že je čas jít znovu do práce. Slouží jako metafora nekonečného koloběhu práce, kterým musí lidé projít, aby si vydobyli živobytí v nelítostném prostředí, ve kterém žijí.
„Bakya“ je příběhem, který zkoumá témata, jako je chudoba, těžká práce a nezdolný duch, s nímž lidé čelí těžkostem ve své nekonečné snaze uživit sebe a své rodiny. Příběh upozorňuje na bitvy, které lidé musí denně svádět, a zároveň vzdává hold síle, kterou v sobě lidé mohou najít, i když se ocitnou v těch nejnáročnějších podmínkách.