1. Genitivní případ:
- *De* (používá se před podstatnými jmény a zájmeny v genitivu)
- *Eius* (genitivní pád zájmen "je", "ea", "id")
- *Suus* (genitivní pád přivlastňovacího zájmena "suus, sua, suum")
- *Cuius* (genitiv tázacího a vztažného zájmena "quis, quae, quid")
2. Ablativní případ:
- *Ab* (používá se před podstatnými jmény a zájmeny v ablativním případě)
- *Ex* (používá se před podstatnými jmény a zájmeny v ablativním případě k označení původu nebo zdroje)
3. Partitivní genitiv:
- *Ex numero*, *e numero* nebo *de numero* ("mimo číslo", "ze skupiny")
- *Ex parte* nebo *de parte* ("ze strany," "ze strany")
4. Přivlastňovací zájmena v genitivu:
- *Meus, mea, meum* ("můj," "moje")
- *Tuus, tua, tuum* ("vaše", "vaše")
- *Suus, sua, suum* ("jeho", "ona", "jeho", "jejich")
- *Noster, nostra, nostrum* ("naše", "naše")
- *Vester, vestra, vestrum* ("vaše", "vaše")
5. Adjektivní použití předložek:
- *De* ("týkající se," "týkající se")
- *Ex* ("od", "mimo", "na straně")
Stojí za zmínku, že konkrétní slovo nebo fráze používaná k vyjádření „z“ v latině se může lišit v závislosti na gramatickém kontextu, včetně velikosti písmen a čísla upravovaného podstatného jména nebo zájmena.