Ve své knize „A Return to Love“ píše:
> "Naším nejhlubším strachem není, že bychom byli nedostateční. Náš nejhlubší strach je, že jsme nadmíru mocní. Nejvíce nás děsí naše světlo, ne naše temnota. Ptáme se sami sebe:'Kdo jsem, abych byl brilantní, nádherný, talentovaný, báječný?" Kdo vlastně *nejsi* být? Jsi dítě Boží. Vaše malé hraní neslouží světu. Na zmenšování není nic osvíceného, aby se ostatní lidé kolem vás necítili nejistě. Všichni máme zářit, jako to dělají děti. Narodili jsme se, abychom projevili slávu, která je v nás. Není to jen v některých z nás; je to v každém. A když necháváme svítit naše vlastní světlo, nevědomě dáváme ostatním lidem svolení, aby udělali totéž. Když jsme osvobozeni od vlastního strachu, naše přítomnost automaticky osvobozuje ostatní."
Williamson v podstatě tvrdí, že se často držíme zpátky, protože se bojíme dopadu, který by náš plný potenciál mohl mít na svět. Bojíme se odpovědnosti, která přichází s mocí.
Tento citát se stal neuvěřitelně populárním a rezonuje u mnoha lidí, protože hovoří o naší vrozené touze být autenticky sami sebou a žít život naplněný smyslem a smyslem.