V hloubi mé duše leží tajemství,
Srdce s myslí, která vzdoruje.
Bije do rytmu, tak divokého a svobodného,
Jako by to mělo život, odlišný ode mě.
(Sbor)
Mé srdce má vlastní mysl,
Síla tak mocná, že téměř vyrostla.
Šeptá touhy, sny tak odvážné,
Kompas, který vede, když je mi zima.
(verš 2)
Skrze něžný dotek lásky se vznesla do výšin,
Vyhřívaný v teple měsíčních nocí.
Přesto, když slzy padaly, cítila bolest,
Bolest a touha, jako nekonečný déšť.
(Sbor)
Mé srdce má vlastní mysl,
Síla tak mocná, že téměř vyrostla.
Šeptá touhy, sny tak odvážné,
Kompas, který vede, když je mi zima.
(Most)
Někdy se snažím pochopit,
Složité způsoby, které si žádá mé srdce.
Touží po spojeních, hlubokých a pravdivých,
Ve světě, kde se odehrávají prchavé okamžiky.
(verš 3)
Skrze zkoušky a triumfy to nikdy neustoupí,
Požár uvnitř, který se stále hromadí.
Tančí v rytmu mé duše,
Symfonie, kterou mohu ovládat jen já.
(Sbor)
Mé srdce má vlastní mysl,
Síla tak mocná, že téměř vyrostla.
Šeptá touhy, sny tak odvážné,
Kompas, který vede, když je mi zima.
(Outro)
Takže objímám tento rytmus, tuto božskou symfonii,
Nechal jsem se vést svým srdcem, jeho hlas se propletl.
Neboť v jeho moudrosti se skrývá pravda tak vzácná,
Spojení se životem, které je nesrovnatelné.