Co je to chromatismus a jak jej používali skladatelé romantického období?

Chromatismus je použití not, které nejsou součástí diatonické stupnice. V západní hudbě se diatonická stupnice skládá ze sedmi tónů, z nichž každý je od sebe vzdálený celý tón nebo půltón. Chromatické tóny jsou ty, které spadají mezi diatonické tóny, a mohou být buď ostré (zvýšené o půltón) nebo ploché (snížené o půltón).

Skladatelé po staletí používali chromatismus, aby dodali své hudbě rozmanitost a zajímavost. V období renesance začali skladatelé častěji používat chromatismus, aby vytvořili pocit napětí a uvolnění. Tento trend pokračoval i v období baroka, kdy se chromatikou vytvářely výrazné melodie a harmonie.

V období romantismu posunuli skladatelé chromatismus do nových výšin. Použili chromatické tóny k vytvoření pocitu emocionální intenzity a dramatu. Chromatismus byl také použit k vytvoření nových a neobvyklých zvuků, což pomohlo rozšířit výrazové možnosti hudby.

Některé z nejslavnějších příkladů chromatismu v hudbě romantického období zahrnují:

* Zahájení Beethovenovy Symfonie č. 9, která používá chromatické tóny k vytvoření pocitu očekávání a vzrušení.

* Milostný duet z Wagnerova Tristana a Isoldy, který využívá chromatickou harmonii k vytvoření pocitu vášně a touhy.

* Finále Mahlerovy Symfonie č. 2, která používá chromatické tóny k vytvoření pocitu ohromujících emocí.

Chromatismus byl důležitou součástí hudebního slovníku období romantismu. Umožnil skladatelům vytvořit hudbu, která byla výraznější, emotivnější a dramatičtější než kdykoli předtím.