1. Frekvence :Výška zvuku přímo souvisí s jeho frekvencí. Frekvence označuje počet cyklů nebo vibrací zvukové vlny za sekundu. Vyšší frekvence odpovídají vyšším tónům a nižší frekvence odpovídají nižším tónům. Lidské ucho dokáže vnímat frekvence v rozsahu přibližně 20 Hz až 20 000 Hz.
2. Vlnová délka :Vlnová délka zvukové vlny je nepřímo úměrná její frekvenci. Vlnová délka označuje vzdálenost mezi dvěma po sobě jdoucími vrcholy nebo prohlubněmi zvukové vlny. Delší vlnové délky odpovídají nižším tónům a kratší vlnové délky odpovídají vyšším tónům. Vztah mezi frekvencí a vlnovou délkou lze popsat vzorcem:
Vlnová délka =rychlost zvuku / frekvence
3. Období :Perioda zvukové vlny je doba potřebná pro jeden úplný cyklus nebo vibraci. Je to převrácená hodnota frekvence. Kratší perioda odpovídá vyšší výšce tónu, zatímco delší perioda odpovídá nižší výšce tónu.
4. Frekvence formantu :Kromě základní frekvence může být výška zvuku ovlivněna také přítomností formantových frekvencí. Formantové frekvence jsou rezonanční frekvence vokálního traktu nebo rezonančních dutin v hudebních nástrojích. Dávají každému zvuku jeho charakteristický zabarvení nebo kvalitu tónu. Různé samohlásky se například odlišují svými formantovými frekvencemi.
5. Harmonika :Harmonické jsou celočíselné násobky základní frekvence zvuku. Přispívají k celkovému zabarvení a bohatosti zvuku. Výška zvuku je primárně určena základní frekvencí, ale přítomnost harmonických může ovlivnit vnímanou výšku a přidat zvuku na složitosti.
Tyto vlastnosti zvuku společně určují výšku, kterou vnímáme. Manipulací s těmito vlastnostmi mohou hudební nástroje a další zařízení produkující zvuk vytvářet širokou škálu výšek.