1. Zaměstnanci :Sada pěti vodorovných čar známých jako noty, kde jsou umístěny noty reprezentující výšku tónu.
2. Klíč :Symbol umístěný na začátku notové osnovy pro označení výšky tónu pro různé hudební nástroje nebo hlasy. Mezi běžné klíče patří houslový klíč (G clef) a basový klíč (F clef).
3. Poznámky :Symboly not jsou umístěny na notové osnově, aby reprezentovaly různé výšky tónu. Hlavy not mohou být vyplněné (pro celé, poloviční a čtvrťové noty) nebo nevyplněné (pro osminové, šestnáctinové a třicetivteřinové noty) a lze je umístit na notové osnovy nebo mezi notové osnovy.
4. Stonky :Řádky připojené k hlavám not, které přesahují nad nebo pod ně, označující dobu trvání noty.
5. Vlajky a trámy :Vlajky jsou malé tahy připojené ke stopkám, snižující počet not v dlouhých rytmech. Paprsky spojují stopky po sobě jdoucích not stejné délky.
6. Barlines :Svislé čáry nakreslené přes notovou osnovu k označení časových intervalů a začátku/konce hudebních frází nebo úseků.
7. Časové podpisy :Zobrazuje se na začátku partitury a uvádí hodnotu noty a puls pro každý takt. Běžná označení taktu zahrnují 4/4 (čtyři doby na takt se čtvrťovými notami jako takty), 2/4 (dva doby na takt se čtvrťovými notami jako takty) a tak dále.
8. Klíčové podpisy :Symboly umístěné na začátku partitury, které označují střed tónu a jakékoli ostré nebo ploché prvky, které mají být konzistentně přidávány ke konkrétním tónům celé skladby.
9. Nehody :Symboly přidané k notám za účelem úpravy jejich výšky pomocí ostrého (#), plochého (b), dvojitého ostrého (x) nebo dvojitého plochého (bb) ve vztahu ke specifikovanému klíčovému znaku.
10. Dynamika :Symboly, které označují, jak hlasitě nebo tiše má být hudební pasáž zahrána. Příklady zahrnují forte (f) pro hlasitý zvuk, piano (p) pro tiché, crescendo (cresc.) pro postupné zvyšování hlasitosti a diminuendo (dim.) pro postupné snižování hlasitosti.
11. Tempo a výraz :Metronomové značky (např. ♩ =120) určují požadovanou rychlost skladby v úderech za minutu. Expresivní textová označení, jako je dolce (sladký), vivace (živý) nebo con brio (s rázností), poskytují podrobnější výkladové pokyny.
12. Artikulace :Artikulační symboly jako staccato (krátké, oddělené tóny), legato (hladké, spojené tóny), přízvuk (^), tenuto (trvalý tón) a marcato (označený, silně zdůrazněný) označují, jak by se tóny měly hrát.
Tyto hudební znaky spolu s mnoha dalšími tvoří jazyk notového záznamu. Správným pochopením a interpretací těchto symbolů mohou hudebníci přesně předvést nebo reprodukovat hudební nápady a emoce zamýšlené skladatelem.