Klíčové charakteristiky Rodinova avantgardního stylu zahrnují:
1. Naturalismus a realismus :Rodin kladl důraz na realistické zachycení lidské podoby a emocí, často pomocí modelů, které bedlivě pozoroval. Jeho díla se vyznačují detailními anatomickými reprezentacemi, plynulými pózami a výraznými gesty.
2. Fragmentace :Rodinovy sochy se často skládají z fragmentovaných částí těla nebo neúplných postav. Věřil, že tento přístup zachycuje podstatu pohybu, energie a emocí efektivněji než kompletní formy.
3. Hrubá textura :Rodinovy sochy mají často drsné a nedokončené povrchy, připomínající nedokončené hliněné modely. Tato technika měla za cíl zprostředkovat v jeho dílech pocit bezprostřednosti a spontánnosti.
4. Monumentální měřítko :Rodin také produkoval monumentální sochy, některé dosahovaly výšky přes 10 stop. Tato velká díla často vyjadřovala smysl pro drama, sílu a symboliku.
5. Alegorická témata :Rodinovy sochy často zkoumají univerzální lidské zkušenosti a emoce, řeší témata jako láska, vášeň, zoufalství a smrtelnost. Jeho díla jsou hluboce psychologická a introspektivní.
6. Inovace v materiálech :Rodin experimentoval s různými materiály nad rámec tradičního bronzu a mramoru, včetně sádry, terakoty a dokonce i nekonvenčních nalezených předmětů.
Rodinův avantgardní přístup k sochařství významně ovlivnil vývoj moderního umění a ovlivnil následující generace sochařů. Jeho průkopnické techniky a umělecké vize posunuly hranice tradičního sochařství a položily základ pro současné sochařské postupy.