Sfumato (italsky „kouřový“) je technika, která využívá jemných přechodů mezi světlem a tmou k vytvoření jemného, mlhavého efektu. Dosahuje se toho použitím velmi tenkých vrstev barvy, postupným mícháním jedné barvy do druhé. To dává iluzi hloubky a objemu, zejména ve tvářích jeho postav.
Jak bylo sfumato dosaženo:
* Zasklení: Raphael vytvořil vrstvy průsvitných glazur, přičemž každá vrstva byla o něco tmavší nebo světlejší než ta předchozí. To umožnilo postupné přechody a pocit hloubky.
* Štětec: Používal jemné štětce, aby míchal barvy a vytvářel jemné variace v tónu a struktuře.
* Dabování: Raphael někdy používal techniku dabbingu k vytvoření světel a stínů, zejména v očích a rtech. To dodalo pocit realismu a jasu.
Zatímco sfumato bylo jeho primární technikou, Raphael používal i jiné techniky v závislosti na konkrétním detailu a efektu, kterého chtěl dosáhnout.
Další techniky používané Raphaelem:
* Šerosvit: Použití silných kontrastů mezi světlem a tmou k vytvoření hloubky a objemu.
* Lineární perspektiva: Použití matematických principů k vytvoření pocitu hloubky a prostoru na plátně.
* Zkrácení: Pokřivení proporcí postav k vytvoření iluze jejich zasahování do divákova prostoru.
Kombinace těchto technik, zejména sfumato, umožnila Raphaelovi vytvořit jeho ikonické obrazy Madony, známé pro svou krásu, realismus a emocionální hloubku.