1. Propaganda a moc:
* Legitimizace: Portréty byly mocným nástrojem pro ustavení a udržení monarchovy legitimity. Představili vládce jako božsky vyvoleného, mocného, moudrého a spravedlivého, čímž posílili svůj nárok na trůn.
* Veřejný obrázek: Portréty byly vystaveny na veřejných prostranstvích, jako jsou paláce, radnice a kostely, což umožnilo obyvatelům „vidět“ svého panovníka a spojit se s jejich obrazem. To vyvolalo pocit loajality a úcty.
* Propaganda: Portréty mohly být použity k zobrazení panovníka konkrétními způsoby, zdůrazňující jeho ctnosti, úspěchy a spojenectví a zároveň bagatelizovat jeho nedostatky nebo nepřátele. Například monarchové mohou být zobrazeni v regálech, obklopeni symboly moci nebo zapojeni do činností, které zdůrazňují jejich sílu a moudrost.
2. Vlastní propagace a odkaz:
* Osobní branding: Portréty byly způsobem, jak si panovníci vytvořili a řídili svůj vlastní veřejný obraz, a ovlivnili to, jak je vnímali jejich poddaní a historie. Mohli použít své portréty k propagaci svých požadovaných vlastností, jako je zbožnost, moudrost nebo síla.
* Historický záznam: Portréty sloužily jako vizuální záznam panovníka, zachycující jeho fyzický vzhled a dokonce i jeho osobnost. Pomohli zachovat památku panovníka pro další generace.
* Symbol stavu: Vlastnit a objednávat portréty bylo známkou bohatství a moci a panovníci tato díla využívali k povýšení svého postavení a zobrazení jejich bohatství.
3. Umělecká záštita:
* Podporující umělci: Zadáním portrétů panovníci nejen prospívali sami sobě, ale také podporovali umění a zručné řemeslníky ve svých královstvích. To podpořilo kulturní rozvoj a demonstrovalo roli panovníka jako mecenáše umění.
* Zachování uměleckých dovedností: Monarchický patronát zajistil přežití a rozvoj uměleckých technik a stylů.
4. Osobní výraz:
* Sebereflexe: Portréty, zejména ty, které byly provedeny v soukromí, umožnily panovníkům prozkoumat jejich vlastní image a identitu a odrážet jejich roli a odkaz.
* Emocionální vyjádření: Některé portréty zobrazovaly emoce a umožňovaly panovníkům sdělovat své vnitřní myšlenky a pocity prostřednictvím umění.
Monarchické portrétování bylo nakonec komplexním a mnohostranným fenoménem, který odrážel politické, sociální a osobní motivace vládce. Tyto obrazy nebyly jen dekorativními předměty, ale mocnými nástroji pro utváření vnímání a zpevňování síly.