Volba slova: Výběr konkrétních slov a frází pro vyjádření významu a vytvoření požadovaného efektu. To může zahrnovat použití sugestivního jazyka, metafor, symboliky a dalších figur.
Syntaxe: Uspořádání a struktura slov a vět, včetně délky a složitosti věty, interpunkce a použití literárních prostředků, jako je paralelismus, anafora a antiteze.
Snímky: Použití živého, smyslového jazyka k vytvoření mentálních obrazů a zapojení čtenářovy představivosti. To může zahrnovat popisy fyzických detailů, pohledů, zvuků, vůní, chutí a textur.
Rytmus: Vzor přízvučných a nepřízvučných slabik v jazyce, vytvářející hudební nebo rytmický efekt. Toho lze dosáhnout použitím metru, rýmu, aliterace a asonance.
Jazyk obrazů: Využití přirovnání, metafor, personifikace a dalších literárních prostředků k vytvoření hlubší vrstvy významu a posílení čtenářského zážitku.
Struktura příběhu: Organizace a sled událostí ve vyprávění, včetně úvodu, stoupající akce, vyvrcholení, klesající akce a rozuzlení. To může zahrnovat techniky, jako je předvídání, flashbacky a paralelní grafy.
Tón a nálada: Emocionální atmosféra zprostředkovaná dílem, která se může pohybovat od humorné a odlehčené až po vážnou a reflexivní. Tón spisovatele může být mimo jiné také hravý, satirický nebo didaktický.
Hlas: Výrazná perspektiva a osobnost vyjádřená spisovatelem nebo vypravěčem. To může zahrnovat autorovu osobnost, hodnoty a pohled na svět, jak se odráží v díle.
Symbolismus: Používání předmětů, akcí nebo postav, které nesou hlubší význam nebo představují abstraktní myšlenky či koncepty. Symbolismus může kreativnímu dílu dodat složitost a hloubku.
Intertextualita: Odkazování nebo narážky na jiná literární, umělecká nebo kulturní díla v rámci tvůrčího díla, vytvářející spojení mezi různými texty a obohacující čtenářovo porozumění.
Ironie: Použití slov nebo situací k vyjádření významu, který se liší od toho, co se očekává, nebo je s ním v rozporu, vytváří pocit překvapení nebo humoru.
Žánrové konvence: Dodržování nebo podvracení zavedených konvencí spojených s určitým žánrem, jako je poezie, beletrie, drama nebo literatura faktu.
Identifikace a analýza stylových kvalit nám umožňuje hlouběji porozumět tvůrčí práci, ocenit řemeslo spisovatele nebo umělce a provádět informované srovnání s jinými díly. Zásadní roli při formování odezvy čtenáře či publika a celkové interpretace hrají také stylistické kvality.