Jak se vyvíjely civilizace, různé kultury vytvářely své vlastní odlišné styly taneční hudby. Například ve starověkém Egyptě byly hudba a tanec nedílnou součástí náboženských obřadů a svátků. V Indii byl tanec považován za posvátnou formu umění a často se používal k vyprávění příběhů nebo sdělování důležitých zpráv.
Ve středověku začala taneční hudba nabývat světštější role. Hrálo se na dvorních plesech a jiných společenských akcích a mezi prostým lidem se stávalo stále oblíbenějším. V renesanci se taneční hudba stala ještě propracovanější a začala zahrnovat prvky z různých kultur po celém světě.
V 18. století se taneční hudba stala hlavní součástí západní kultury. Hrálo se v divadlech, hudebních sálech a nočních klubech a velmi si ho užívali lidé všech věkových kategorií. V 19. století začala taneční hudba nabývat modernější podoby a stále více ji ovlivňovaly nové technologie jako fonograf a rádio.
Ve 20. století prošla taneční hudba řadou velkých změn. Objevily se nové žánry jako jazz, blues a rokenrol a taneční hudba se stala stále synkopickou a rytmickou. Rozvoj elektronické hudby ve druhé polovině 20. století měl také hluboký dopad na taneční hudbu a vedl ke vzniku nových žánrů jako disco, house a techno.
Taneční hudba je dnes celosvětovým fenoménem, který mají rádi lidé všech věkových kategorií a kultur. Je důležitou součástí hudebního průmyslu a neustále se vyvíjí a mění novými a vzrušujícími způsoby.