Mezi klíčové prvky taneční dynamiky patří:
1. Vynutit :To se týká množství svalového úsilí vynaloženého při provádění pohybů. Dynamika v tanci se může pohybovat od jemných, lehkých a měkkých pohybů až po silné, silné a silné dynamiky.
2. Rychlost :Změny v rychlosti nebo tempu pohybu zvyšují dynamiku. Tanečníci se mohou pohybovat pomalu, mírně nebo rychle, což vytváří kontrastní efekty a budí vzrušení.
3. Úroveň :Dynamika také zahrnuje manipulaci s polohou těla vzhledem k podlaze. Tanečníci mohou provádět pohyby nízko nad zemí, na středních úrovních nebo vysoko ve vzduchu, čímž vytvářejí variace v dynamice a vizuální přitažlivosti.
4. Artikulace :Artikulace se týká jasnosti, přesnosti a kontroly, se kterou jsou pohyby prováděny. Jasná a přesná dynamika vytváří ostré a svěže pohyby, zatímco plynulejší dynamika vede k plynulým a plynulým pohybům.
Taneční dynamika se často označuje pomocí výrazů jako *piano* (jemné), *forte* (hlasité), *crescendo* (silnější), *decrescendo* (ztišování), *accelerando* (zrychlení), *ritardando* (zpomalení), *staccato* (náhlé) a *legato* (hladké).
Manipulací s taneční dynamikou mohou choreografové dodat svým dílům hloubku, emoce a charakter. Dynamické změny zvyšují vizuální zájem, vytvářejí dramatické momenty a zdůrazňují významné části choreografie. Dynamika umožňuje tanečníkům předávat emoce, vyprávět příběhy a vytvářet spojení s publikem, díky čemuž je tanec podmanivou a expresivní formou umění.