Zde jsou některé širší poznatky související se souhrou mezi tancem a přírodou v různých kulturních kontextech:
Primitivní tanec: V antropologických studiích domorodých kultur jsou rané taneční formy často spojovány s rituály, ceremoniemi a duchovními praktikami úzce spojenými s přírodou. Společnými znaky jsou symbolická gesta, napodobování pohybů zvířat a projevy přírodních živlů.
Etnické tance: Mnoho tradičních tanců z různých oblastí po celém světě předvádí kulturní spojení s přírodou. Pohyby a rytmy odrážejí krajinu, zemědělství, sezónní změny a interakce se zvířaty.
Současný tanec: V moderních tanečních praktikách choreografové a performeři zkoumají vztah mezi lidským pohybem a přírodním světem. Příroda často slouží jako inspirace pro témata, choreografické struktury a integraci přírodních prvků, jako je země, voda nebo rostlinné materiály do představení.
Příroda jako prostor pro výkon: Některé formy současného tance, jako je site-specific tanec, se odehrávají v přírodní krajině nebo v netradičních prostorách ve snaze propojit umění a prostředí. Tento přístup se snaží zdůraznit dialog mezi lidským pohybem a přírodním světem.
Eko-tance: Eko-dance je termín používaný k popisu tance, který se zabývá ekologickými problémy a podporuje ekologické povědomí. Taneční tvorba zahrnuje udržitelné postupy a témata se točí kolem ochrany přírody, změny klimatu a ekologické rovnováhy.
Pohybová improvizace v přírodě: Improvizační tanec v přirozeném prostředí, jako je „Kontaktní improvizace“ v exteriéru nebo představení „Land Art“, zdůrazňuje spontánnost lidského pohybu ve vztahu k prostředí.
Při studiu souvislostí mezi historií přírodního tance a lidským projevem je důležité uznat rozmanitost kulturních pohledů a přístupů.