1. Zamítnutí klasického baletu: Na počátku 20. století začalo mnoho umělců a tanečníků zpochybňovat přísné techniky, struktury a estetiku klasického baletu. Cítili potřebu oprostit se od tradičních forem a prozkoumat nové možnosti pohybu a výrazu.
2. Vliv moderního tance: Moderní tanec, který se objevil ve stejném období, sehrál významnou roli ve vývoji současného tance. Průkopníci moderního tance jako Martha Graham a Isadora Duncan zpochybňovali konvenční techniky, kladli důraz na individuální výraz, emocionální autenticitu a experimentování s pohybem.
3. Technologické a kulturní změny: 20. století zaznamenalo významný technologický pokrok, který vedl ke změnám ve společnosti, umění a kultuře. Současný tanec reagoval na tyto proměny začleněním nových nápadů, hudby a inspirace z různých kultur.
4. Spolupráce a mezioborový vliv: Současný tanec byl formován spoluprací mezi tanečníky, choreografy, skladateli, hudebníky, vizuálními umělci a dalšími kreativními profesionály. Tyto mezioborové spolupráce otevřely nové možnosti uměleckého vyjádření a rozšířily hranice toho, čím by tanec mohl být.
5. Sociální a politický kontext: Současný tanec často odráží společenský a politický kontext, ve kterém vzniká. Používá se jako nástroj pro sebevyjádření, sociální kritiku a aktivismus, zkoumá témata, jako je identita, pohlaví, sexualita, lidské vztahy, válka, chudoba a environmentální problémy.
V důsledku těchto faktorů se současný tanec vyvinul jako samostatný žánr, který zahrnuje inovace, individualitu a zkoumání nových forem pohybu, výrazu a umělecké spolupráce.