Na počátku 20. století začali afroameričtí hudebníci experimentovat s prolínáním prvků blues, jazzu a boogie-woogie, což dalo vzniknout tomu, co je známé jako „jump blues“ nebo „swing blues“. Umělci jako Louis Jordan, Big Joe Turner a Wynonie Harris jsou považováni za průkopníky tohoto zvuku.
Během pozdních čtyřicátých a začátku padesátých let došlo k významnému rozvoji, když si bílí hudebníci začali půjčovat hudební nápady a styly od afroamerických umělců. Tento proces, známý jako „cross-pollination“, viděl prvky R&B, blues, country a boogie-woogie, které se spojily v elektrizující novou formu hudby, která se stala známou jako rock n roll.
Popularita rock n rollu se rozšířila po celých Spojených státech, částečně díky vzniku vlivných rozhlasových stanic jako WLAC v Nashvillu v Tennessee, které začaly vysílat R&B hudbu širšímu publiku. DJ Alan Freed je připisován tomu, že poprvé použil termín „rock n roll“ během svých rozhlasových pořadů na počátku 50. let.
Během padesátých let zaznamenal rock n roll explozi populárních umělců, včetně Elvise Presleyho, Chucka Berryho, Little Richarda, Buddyho Hollyho a Jerryho Lee Lewise. Každý umělec přispěl svými jedinečnými styly a inovacemi a dále posouval žánr do hlavního proudu.
Úspěch rock n rollu také zpochybnil kulturní a rasové bariéry, protože si získal nadšené příznivce mezi bílým i afroamerickým publikem, stíral tradiční hranice a podporoval sociální integraci prostřednictvím sdílených hudebních zkušeností.