Po své smrti se Susie postupně vyrovnává se svou novou existencí v „mezi“. Pozoruje svou rodinu, spolužáky a přátele, jak proplouvají životem bez ní. Susieina perspektiva se posouvá od nevinného pozorovatele k vyzrálejší a chápavější duši.
Její změna je nejvíce patrná ve způsobech, jakými interaguje se svými blízkými. Zpočátku se s nimi snaží komunikovat a cítí se izolovaná od jejich životů. Nicméně, jak příběh postupuje, Susie se učí oslovovat svou rodinu a přátele prostřednictvím snů, vzpomínek a vizí.
Susie si navíc stále více uvědomuje význam svého vlastního života a smrti. Začíná chápat, jak je důležité vážit si každého okamžiku a žít naplno. Tato nově nalezená moudrost formuje její interakce s ostatními a umožňuje jí najít uzavření a uzdravení.
Na konci románu Susie přijala svou roli pozorovatele a ochránce. Pochopila smysl své existence v mezidobí a naučila se nacházet radost ve spojeních, která vytváří. Susieina proměna z nevinné dívky v moudrou a soucitnou duši je jedním z ústředních témat románu a slouží jako připomínka hlubokých změn, které může přinést život a smrt.