1. Odvoláním se na jeho ambice :Lady Macbeth hraje na Macbethovu spalující touhu po moci. Ví, že tajně touží stát se králem a používá lichotky, přesvědčování a pocit viny, aby ho přivedl k vraždě krále Duncana. Živí se jeho touhou po vznešenosti a živí jeho ego tím, že o něm neustále mluví jako o hodném trůnu.
2. Zpochybnění jeho mužnosti :Lady Macbeth zpochybňuje Macbethovo mužství, když váhá se spácháním vraždy. Posmívá se mu a vzbuzuje pochybnosti o jeho mužnosti a odvaze. Přiměje ho, aby se cítil zbabělý a nedostatečný, pokud nejedná, a využívá jeho hrdosti a smyslu pro čest jako páku, která ho dotlačí ke zločinu.
3. Využití jeho nejistoty :Lady Macbeth si je vědoma Macbethových skrytých nejistot a pochybností o sobě. Ona nenápadně hraje na tyto slabosti tím, že naznačuje, že mu chybí síla a odhodlání být úspěšným vládcem. Hraním na jeho strachy a nejistotu ho manipuluje, aby uvěřil, že zabít Duncana je nutné k prokázání jeho hodnosti.
4. Ujišťuje ho o její podpoře :Lady Macbeth ujišťuje Macbetha o své neochvějné podpoře a pomoci během celého spiknutí. Přesvědčí ho, že jsou v partnerství a budou sdílet odměny a důsledky svých činů. Tím, že prezentuje jednotnou frontu, posílí jeho sebevědomí a přiměje ho, aby se ve své vině cítil méně sám.
5. Otupit svůj morální kompas :Lady Macbeth povzbuzuje Macbetha, aby ignoroval své svědomí a morální výhrady. Odmítá jakékoli výčitky viny nebo váhání a naznačuje, že jejich činy jsou oprávněné a že cíle světí prostředky. Normalizací aktu vraždy postupně znecitliví Macbetha vůči obludnosti jeho zločinu.
Prostřednictvím své vypočítavé manipulace s Macbethovými slabostmi ho Lady Macbeth žene na cestu zkázy, která nakonec vede k jejich pádu. Její taktika loví jeho zranitelnosti a touhy, postupně narušuje jeho morální hranice a vede ho k tragickému konci.