Zde je rozpis jeho metod:
* Systematické pozorování: Gesell provedl rozsáhlá pozorování dětí v naturalistickém prostředí. Dokumentoval jejich fyzický, motorický, jazykový, sociální a emocionální vývoj od dětství až po dospívání. Toto pozorování zahrnovalo:
* Zaznamenávání chování dětí: To zahrnovalo zaznamenávání jejich akcí, reakcí a výrazů v různých situacích.
* Vytváření vývojových profilů: Gesell použil shromážděná data ke stanovení norem souvisejících s věkem pro různé vývojové milníky.
* Vědecké měření: Gesell věřil, že vývoj dítěte se řídil předvídatelným vzorem, přičemž každá fáze navazovala na předchozí. Aby to změřil, vyvinul řadu vývojových měřítek který zahrnoval:
* Vývoj motoru: Hodnocení schopností, jako je plazení, chůze a uchopování.
* Vývoj jazyka: Hodnocení dovedností, jako je blábolení, mluvení a porozumění jazyku.
* Adaptivní chování: Testování schopností, jako je sebeobsluha, sociální interakce a řešení problémů.
* Osobně-sociální rozvoj: Pozorování aspektů, jako je emoční kontrola, sociální dovednosti a nezávislost.
* Teorie zrání: Gesell prostřednictvím svého výzkumu navrhl teorii zrání vývoje, což naznačuje, že proces růstu a změn je z velké části předem naprogramován a odvíjí se přirozeně. Věřil, že faktory prostředí mohou ovlivnit vývoj, ale základní vzorce byly vrozené.
* Příroda vs. výchova: Gesellova práce se silně opírala o „přírodní“ stránku debaty o přírodě vs. Zdůraznil důležitost biologických faktorů ve formování vývoje, což naznačuje, že děti postupují vývojovými fázemi svým vlastním tempem, ovlivněným jejich genetickými predispozicemi.
Klíčové příspěvky:
* Vývojové normy: Gesellův výzkum poskytl cenné poznatky o typických vývojových vzorcích dětí a stanovil měřítka pro zdravý vývoj.
* Perspektiva zrání: Jeho teorie zdůrazňovala důležitost pochopení biologických základů vývoje.
* Vliv na postupy výchovy dětí: Gesellova práce ovlivnila vývoj postupů výchovy dětí a informovala rodiče a vychovatele o fázích vývoje dítěte.
Je však důležité poznamenat, že Gesellovo zaměření na zrání bylo kritizováno za přehlížení významné role prostředí a zkušeností při formování vývoje dítěte. Moderní vývojové teorie uznávají souhru přírody a výchovy a zdůrazňují důležitost jak biologických faktorů, tak vlivů prostředí na růst dítěte.