*Sólista vs. orchestr *:Klasický i barokní koncert představují sólistu (nebo malá skupina sólistů) vystupující na rozdíl od plného orchestru . Sólista předvádí svou virtuozitu a technické dovednosti, zatímco orchestr poskytuje doprovod a podporu.
*Struktura se třemi pohyby *:Klasický koncert obvykle sleduje strukturu tří vět :
Rychle-pomalu-rychle
První věta je typicky v živém tempu s jasnou sonátově-allegrovou formou.
Druhá věta je obvykle pomalejší a lyrická a poskytuje kontrast k vnějším větám.
Třetí věta je často živý pohyb podobný tanci, jako je rondo nebo menuet.
Tato třívětá struktura vznikla již v barokním koncertu a nadále se používala i v klasicistním období.
*Harmonická struktura :Klasické i barokní koncerty využívají tonální harmonii , s jasným smyslem pro klíč a harmonický postup. Sólový part často zkoumá různé tóniny a modulace, předvádí sólistovo ovládání harmonie a hudebního výrazu.
*Improvizace a Cadenza :V obou obdobích byla tradice improvizace v koncertech. Od sólisty se často očekávalo, že bude určité úseky improvizovat, zejména při kadenzách. Cadenzy jsou psané sólové pasáže, které poskytují sólistovi příležitost ukázat své improvizační schopnosti a virtuozitu.
Rozdíly mezi klasickým koncertem a barokním koncertem:
*Orchestrální role *:V barokním koncertu zajišťoval orchestr především doprovod sólisty. V klasickém období se orchestr více integroval do koncertní formy, přispíval k hudebnímu dialogu a hrál podstatnější roli v celkové kompozici.
*Textura *:Klasický koncert má tendenci mít světlejší a průhlednější texturu ve srovnání s barokním koncertem. Orchestrace je často hubenější, s větším důrazem na přehlednost jednotlivých partů.
*Dynamika a výraz *:Klasický koncert představil širší rozsah dynamiky (hlasitost a jemnost) a výrazové prostředky. Skladatelé věnovali větší pozornost využití dynamiky, artikulace a frázování k vytvoření hudebních nuancí a kontrastů.
*Vliv nacionalismu *:V klasickém období rostl vliv národních hudebních stylů , což vedlo k začlenění lidových melodií, rytmů a tanečních forem do koncertů. To dodalo koncertnímu žánru novou vrstvu rozmanitosti a charakteru.
Celkově, zatímco klasický koncert sdílí určité základní rysy s barokním koncertem, prošel významnými změnami, pokud jde o integraci orchestru, texturu, dynamiku a výraz, odrážející vyvíjející se hudební estetiku a vkus klasického období.