1. Úvod: Předehra začíná slavnostním a melancholickým tématem prezentovaným v nízkém rejstříku. Tato melodie nastoluje temnou náladu, která prostupuje celým dílem. Levá ruka poskytuje semplice doprovod a nastavuje stálý puls.
2. Dynamické kontrasty: Chopin často používal dynamiku jako prostředek k vyjádření silných emocionálních posunů. V této předehře mistrně využívá dynamických změn, střídá jemné, lyrické úseky a náhlé vášnivé výbuchy. Tyto kontrasty vytvářejí odliv a příliv intenzity, který udržuje posluchače uchvácen.
3. Melodická ozdoba: Chopinovy preludia jsou známé svými spletitými melodickými linkami a tato předehra není výjimkou. Vyznačuje se množstvím zdobení, včetně trylek, milostných tónů a mordentů, které dodávají melodii úroveň složitosti a expresivity. Tyto ozdoby vyžadují zručnou techniku prstů, aby dosáhly plného účinku.
4. Dramatické sestavení: Dílo postupuje několika dramatickými sekvencemi, z nichž každá nabývá na intenzitě a dosahuje momentů emocionálního vyvrcholení. Chopinovo použití vzestupných chromatických pasáží, disonantních harmonií a rytmických synkop vytváří pocit naléhavosti a pohání hudbu kupředu.
5. Kulminace: Předehra dosahuje vrcholu ve virtuózní pasáži poznamenané kaskádovými arpeggii v pravé ruce. Tato pasáž vyžaduje rychlost, přesnost a mistrovské ovládání klaviatury. Vede k silnému vyvrcholení, které zanechává v posluchači trvalý dojem.
6. Rozlišení: Po vyvrcholení díl postupně klesá do klidnější části. Nálada se změní na rezignaci a introspekci, což nakonec vede k dráždivému závěru. Předehra končí vleklým, nedořešeným akordem C moll, zanechávající v posluchači pocit stesku a emocionální katarze.
Chopinovo Preludium c moll, op. 45, je mistrovským dílem romantické klavírní hudby, ukazující Chopinovu genialitu pro vytváření působivých melodií, dramatických kontrastů a technické brilantnosti. Pianisté i milovníci hudby považují tuto předehru za jedno z nejhlubších a nejemotivnějších děl Chopina.