1. Časová komprese: Rychlý sled událostí vytváří pocit naléhavosti a vzrušení. Akce působí uspěchaně a naléhavě, když se Shakespeare řítí událostmi.
2. Rychlé přechody scén: Scéna se rychle přepíná mezi různými lokacemi, což dodává hře pocit nepořádku a rozruchu. Akce se stává pohlcující, protože publikum musí držet krok s posuny v místech.
3. Vyhrocený konflikt: Neshody mezi postavami se rozvinou v bitvy na život a na smrt. To zvyšuje sázky a motivuje diváky k obavám o budoucnost postav.
4. Eskalace násilí: Scéna je intenzivní a akční, dochází ke konfliktům a bitvám. Tento nárůst násilí vyvolává napětí a přispívá k dojmu, že se věci blíží k vrcholu.
5. Tempo dialogu: Dialog je rychlý a intenzivní, odpovídá tempu děje. Díky tomu se diváci soustředí a mají pocit, že jsou přímo tam s postavami.
6. Krátké, intenzivní scény: Scény v tomto aktu jsou často krátké a intenzivní, což umocňuje pocit dynamiky hry. Krátké záblesky akce udržují pozornost diváků a vyvolávají dojem, že se události vymykají kontrole.
7. Použití messengerů: Messengery se používají k rychlému doručování informací mezi postavami a předávání naléhavých požadavků. Tato metoda vytváří napětí a zdůrazňuje stálost, s jakou se události vyvíjejí.
8. Znamení a předzvěst: Scéna obsahuje několik znamení a narážek na katastrofu. Tyto rady vzbuzují v publiku dojem, že katastrofa je bezprostřední, a zvyšují jejich pocit očekávání.
Publikum na tyto strategie pravděpodobně zareaguje tím, že se bude cítit nervózněji a bude investováno do akce. Zrychlené tempo zvyšuje intenzitu dramatu, takže je stále obtížnější předvídat, co se stane dál. Stupňující se napětí a naléhavost děje připravují diváky na tragické vyvrcholení, které následuje.