Jaké představy nám dává jazyk o jeho postavě ve scéně 3 1. aktu?

Neloajálnost Jeho samomluva odhaluje jeho vnitřní myšlenky a motivace a ukazuje, že je ochoten zradit Caesara i římský lid pro svůj osobní prospěch. Vypráví o tom, jak čekal na příležitost „roztrhnout“ Cassiusova „prsa“ a jak s ním bude „hovořit slušně“, zatímco bude předstírat, že je jeho přítel. To ukazuje, že je schopen velkého podvodu a zrady.

Ambiciózní Cassius také ukazuje, že je ambiciózní a touží po moci. Mluví o tom, jak chce být „skvělý v Římě“ a jak je ochoten udělat cokoliv, aby tohoto cíle dosáhl. Nestará se o následky svých činů, pokud může dostat, co chce.

Manipulativní Cassius se ve svém monologu také projevuje jako manipulativní a mazaný. Ví, jak hrát na emoce a slabosti lidí, aby dostal, co chce. Dokáže přesvědčit Bruta, aby se připojil k jeho spiknutí tím, že se odvolá na svůj smysl pro čest a povinnost, a také dokáže získat nad ostatními spiklence slibem moci a slávy.

Inteligentní Cassius je také inteligentní a bystrý. Dokáže vymyslet složitý a promyšlený plán na zavraždění Caesara a také dokáže přelstít a zmanipulovat ostatní postavy ve hře.

Charismatický Cassius je také charismatický a přesvědčivý. Dokáže pro svou věc získat ostatní spiklence, i když někteří z nich zpočátku váhají. Je také schopen přesvědčit Bruta, aby se připojil ke spiknutí, i když je Brutus zpočátku loajální k Caesarovi.

Celkově Cassiusův monolog v 1. dějství, scéna 3, odhaluje, že jde o komplexní a mnohostrannou postavu. Je neloajální, ambiciózní, manipulativní, inteligentní a charismatický. Je to nebezpečný nepřítel a jeho činy budou mít pro Řím dalekosáhlé důsledky.