1. Představení pod širým nebem: Řecká divadla byla typicky dějiště pod širým nebem, což znamenalo, že herci museli bojovat s živly, jako je sluneční světlo, vítr, déšť a měnící se teploty. Potřebovali být schopni odpovídajícím způsobem upravit své výkony a stále si udržet soustředění a projekci.
2. Velké publikum: Řecká divadla často pojala tisíce diváků a byla podstatně větší než moderní divadla. Herci museli promítat své hlasy a zajistit, aby je jasně slyšeli i ti, kteří seděli v nejvzdálenějších řadách. To vyžadovalo výjimečné hlasové techniky, včetně správného dýchání a modulace hlasu.
3. Nošení masky: Herci v řeckém divadle často nosili složité masky, které jim zakrývaly celé tváře. Tyto masky byly navrženy tak, aby zobrazovaly různé postavy a emoce, ale pro herce by mohlo být náročné vyjádřit jemné výrazy nebo emoce. Herci se museli spoléhat na svá fyzická gesta a řeč těla, aby mohli efektivně komunikovat prostřednictvím masek.
4. Fyzický pohyb: Řecké divadlo kladlo velký důraz na fyzický pohyb, choreografii a tanec. Herci museli projít rozsáhlým výcvikem v tanci, gymnastice a akrobacii. Potřebovali provádět fyzicky náročné rutiny, které zahrnovaly synchronizovaný pohyb a působivé skoky a skoky, zatímco měli na sobě propracované kostýmy.
5. Design amfiteátru: Řecká divadla měla specifické architektonické řešení s jevištěm umístěným ve spodní části půlkruhového nebo kruhového sezení. To znamenalo, že herci si museli být vědomi své pozice na jevišti, protože různá umístění mohou ovlivnit akustiku a viditelnost publika.
6. Akustika: Amfiteátrický design řeckých divadel poskytoval vynikající přirozenou akustiku, ale herci stále museli ovládat své hlasové techniky, aby zajistili, že se jejich hlasy budou nést celým divadlem. Potřebovali jasně promítnout svůj hlas a vyhnout se zkreslení, aby si udrželi pozornost publika.
7. Improvizace a zapamatování: Očekávalo se, že řečtí herci budou mít vynikající schopnosti zapamatování, protože scénáře nebyly široce používány. Často se spoléhali na improvizaci, aby zlepšili své výkony, přidávali své interpretace k písemnému materiálu poskytnutému dramatiky.
Navzdory těmto výzvám herci v řeckém divadle předvedli svůj mimořádný talent a obětavost, zanechali trvalý dopad na vývoj divadelního umění a dodnes inspirují umělce a diváky.