1. Vina a odpovědnost: Victor cítí hluboký pocit viny a odpovědnosti za stvoření stvoření. Chápe, že nestvůrný vzhled tvora vedl k jeho izolaci a utrpení. Poslech jeho příběhu je pro Victora způsob, jak konfrontovat své vlastní činy a důsledky, které měly.
2. Zvědavost a touha po porozumění: Victor je neodmyslitelně zvědavý a pohání ho honba za poznáním. Chce pochopit perspektivu tvora, jeho motivace a to, jak se stal tak izolovaným a pomstychtivým. Doufá, že pochopením stvoření by mohl najít způsob, jak zmírnit následky svých činů.
3. Strach a touha po řešení: Victor se bojí vzteku stvoření a potenciálu dalšího zničení. Doufá, že pochopením příběhu stvoření dokáže najít způsob, jak ho uklidnit a zabránit dalšímu ubližování. Naslouchání stvoření vidí jako způsob, jak potenciálně dosáhnout řešení konfliktu.
4. Nutkání a smysl pro povinnost: Victor se cítí nucen naslouchat příběhu stvoření. Chápe to jako morální povinnost, způsob, jak napravit bolest, kterou způsobil.
5. Empatie a uznání sdílené lidskosti: Navzdory příšernému vzhledu tvora ho Victor začíná vidět jako bytost s city, touhami a schopností trpět. Začne se vcítit do nelehké situace stvoření a poznává jejich sdílenou lidskost.
Victorovo rozhodnutí naslouchat příběhu stvoření je v podstatě vedeno složitou souhrou viny, zvědavosti, strachu, nutkání a empatie. Doufá, že pochopení perspektivy stvoření povede k vyřešení konfliktu, ale v konečném důsledku je to zlom v jeho cestě za sebeobjevováním a konfrontací s následky svých činů.