Bitva v Labyrintu, vír chaosu. Blikající pochodně vrhaly groteskní stíny na monstrózní tváře, které ho obklopovaly. Annabeth, její stříbrné vlasy jako maják v šeru, její hlas uklidňující přítomnost uprostřed vřavy. Váha otcova meče Riptide v jeho ruce byla uklidňující útěchou.
Vzpomněl si na paniku, zoufalé honby za útěkem z klikatých chodeb Labyrintu. Bolestivé rozhodnutí, které musel učinit:nechat Annabeth za sebou, nebo riskovat oba životy. To odporné křupání kostí, palčivá bolest, která jím projela, když padal, strach, který ho dusil, myšlenka, že ji zklamal.
Otevřel oči, známá modř oblohy nad Táborem polokrevných ostře kontrastovala s tísnivou temnotou Labyrintu. Přízračná bolest byla pryč a nahradila ji tupá bolest hojící se rány. Jeho srdce však stále neslo ozvěnu toho dne, mrazivou připomínku toho, čemu čelil a co ztratil.
Bitva v Labyrintu, tvrdá realita, která se mu vryla do paměti, neustálá připomínka síly monster, hloubky jeho lásky k Annabeth a neochvějné síly v něm.