1. Dramatická ironie:
* Hamletovo předstírané šílenství: Publikum si je vědomo, že Hamlet předstírá šílenství, ale postavy na jevišti, zejména Claudius a Polonius, nikoli. To vytváří pocit očekávání a nejistoty ohledně Hamletových skutečných záměrů a potenciálních důsledků jeho činů.
* Claudiusova vina: Claudius, ačkoliv navenek působí sebevědomě, si je neustále vědom svého zločinu a bojí se odhalení. Publikum, které zná jeho vinu, chápe závažnost každé situace a očekává jeho pád.
* Výkon hráčů: Hra ve hře, „Pastka na myši“, je skvělým nástrojem pro budování napětí. Publikum ví, že účelem hry je odhalit Claudiusovu vinu, ale nejsme si jisti, jak Claudius zareaguje. To přidává vrstvu dramatické ironie a umocňuje napětí.
2. Nejistota a napínavé scénáře:
* Hamletova cesta do Anglie: Hamletův náhlý odjezd do Anglie s Claudiovým dopisem požadujícím jeho smrt vyvolává pocit naléhavosti a strachu o Hamletovo bezpečí. Publikum zůstává v otázce, zda Hamlet přežije a jak z této zápletky unikne.
* Opheliino šílenství: Oféliin sestup do šílenství, vyvolaný Poloniovou smrtí a Hamletovým odmítnutím, je srdceryvným a napínavým zvratem událostí. Její křehký stav a nejistota jejího osudu dodávají celkovému napětí aktu.
* Objev Poloniova těla: Nález Poloniova těla ukrytého v královské komnatě vyvolává pocit šoku a zmatku. Důsledky pro Hamleta a Claudia jsou nejasné, takže diváci se musí potýkat s následky a předvídat další konflikt.
3. Zvyšující se sázky:
* Hamletův konflikt s Claudiem: Hamletův podvod a jeho rostoucí odhodlání pomstít otcovu smrt zvyšují sázky jejich konfliktu. Každá interakce mezi nimi je nabitá napětím a strachem, protože publikum očekává násilnou konfrontaci.
* Vražda Polonia: Smrt Polonia, postavy, která se zpočátku jeví jako neškodná, eskaluje sázky hry a Hamletovy činy se zdají být stále nebezpečnější. To také signalizuje, že důsledky Hamletových rozhodnutí jsou stále vážnější.
* Hrozba Laertes: Představení Laerta, Poloniova pomstychtivého syna, přidává další vrstvu konfliktu do již tak zapeklité situace. Jeho touha po pomstě a jeho potenciální spojenectví s Claudiem vytváří nebezpečnou a nepředvídatelnou dynamiku.
Celkově je 4. akt Hamleta mistrovskou ukázkou toho, jak lze vytvořit napětí kombinací dramatické ironie, nejistoty a eskalujících sázek. Nechává diváky neustále na pozoru, předvídá další vývoj událostí a důsledky Hamletových činů.