Takto by se publikum mohlo cítit na konci tragédie:
negativní emoce:
* smutek a zármutek: Publikum se pravděpodobně bude cítit hluboce zarmouceno pádem protagonisty a ztrátou, kterou zažívají.
* strach a úzkost: Tragédie by mohla evokovat pocit strachu a úzkosti, což přiměje publikum uvažovat o křehkosti života a možnost podobných neštěstí, že se jim stane.
* hněv a frustrace: Publikum by se mohlo cítit naštvané a frustrované nespravedlnosti situace a nespravedlností osudu.
pozitivní emoce:
* pocit uzavření: Tragédie často poskytuje pocit uzavření a děj ukončí definitivní konec.
* Pocit porozumění: Publikum může cítit hlubší pochopení lidského stavu, složitosti života a výzvám, kterým lidé čelí.
* pocit úcty a obdivu: Publikum může být ohromeno odolností protagonisty a jejich schopností čelit protivenství.
Další emoce:
* Reflexe and Introspection: Publikum by mohlo být vyzváno, aby přemýšlelo o svých vlastních životech a hodnotách, s ohledem na rozhodnutí, které dělají, a důsledků, kterým by mohli čelit.
* empatie a soucit: Tragédie může podporovat empatii postav, což umožňuje publiku spojit se s jejich zkušenostmi a emocemi.
* pocit zvýšeného vědomí: Publikum by mohlo cítit zvýšené povědomí o světě kolem nich, všimnout si krásy a křehkosti života.
Je důležité si uvědomit, že emoční reakce není vždy jednoduchá a může se velmi lišit v závislosti na jednotlivci, jejich osobních zkušenostech a na konkrétní tragédii, kterou zažívají.
Cílem tragédie je nakonec vyvolat emoce publika a přimět je, aby přemýšleli o životě, smrti a lidském stavu. Proto jsou tragédie po staletí mocnou formou umění a nabízejí vhled do složitosti lidské zkušenosti.