Tato svatá svatyně, jemná pokuta, je tato:
Moje rty, dva červenající se poutníci, připraveni
Vyhladit ten drsný dotek něžným polibkem."
"Dobrý poutníku, příliš si křivdíš rukou,
Která zdvořilá oddanost se v tom projevuje;
Neboť svatí mají ruce, kterých se dotýkají ruce poutníků,
A dlaň k dlani je polibek svatých dlaní."
"Což nemají svaté rty a svaté palmery také?"
"Ano, poutníku, rty, které musí používat v modlitbě."
„Ó tedy, milý svatý, nech rty dělat to, co ruce;
Modlí se, dej, aby se víra neproměnila v zoufalství."
"Svatí se nehýbou, i když udělejte pro modlitby."
"Tak se nehýbej, dokud budu mít účinek své modlitby."
Tak je z mých rtů vyčištěn můj hřích."
"Pak nechť mé rty hřích, který vzali."
"Hřích z tvých rtů? Ó provinění sladce naléháno!
Dej mi znovu můj hřích."
"Líbáš podle knihy."