Arts >> Umění a zábava >  >> Divadlo >> Drama

Jak Shakespeare viděl lásku?

Shakespeare, jako plodný dramatik a básník alžbětinské a jakubovské éry, vyjádřil ve svých literárních dílech širokou škálu pohledů na lásku. Jeho zkoumání lásky nabývá v jeho hrách a sonetech různé formy a rozměry. Zde je několik klíčových aspektů Shakespearova zobrazení lásky:

1. Láska jako transformační síla:

Shakespeare často prezentoval lásku jako transformační zkušenost, která může zásadně změnit jednotlivce. Například ve filmu „Zkrocení zlé ženy“ se hlavní hrdina Petruchio zavázal k přeměně divoké a nezávislé Katheriny v poddajnou a poddajnou manželku. Svým vytrvalým pronásledováním a láskyplným jednáním se Petruchiovi nakonec podaří změnit její chování, což vede k významné proměně jejich vztahu.

2. Transcendentní síla lásky:

V Shakespearových hrách je láska často zobrazována jako mocná síla, která překračuje sociální, ekonomické a kulturní hranice. Mezi příklady patří hvězdně zkřížení milenci Romeo a Julie z různých rodin ve filmu „Romeo a Julie“ a zakázaný románek mezi egyptskou královnou Kleopatrou a římským vojevůdcem Markem Antoniem ve filmu „Antonius a Kleopatra“. Tyto příběhy zdůrazňují neodolatelnou a trvalou povahu lásky bez ohledu na vnější okolnosti.

3. Složitá povaha lásky:

Shakespeare prozkoumal složitosti lásky a rozpoznal její mnohostrannou povahu. Zobrazoval radosti a extáze lásky, stejně jako její schopnost vyvolávat nesmírnou bolest a utrpení. Například ve „Twelfth Night“ se postava Viola převlékne za muže jménem Cesario a zamiluje se do vévody Orsina. Když se však Orsino zamiluje do Violiny ženské osobnosti, vznikne spletitá síť neopětovaných náklonností.

4. Láska a fyzická touha:

Shakespeare se nevyhýbal zobrazení fyzických aspektů lásky. Mnoho z jeho děl obsahuje vášnivé vyjádření touhy a smyslnosti. Například ve „Venuši a Adonisovi“ Shakespeare zkoumá smyslnou stránku lásky a lidské povahy a zachycuje intenzitu fyzické touhy.

5. Pomíjivá povaha lásky:

Zatímco Shakespeare oslavoval trvalou sílu lásky, uznal také její zranitelnost. Ve svých sonetech často zkoumá pomíjivost a pomíjivost lásky. Například Sonnet 18 přirovnává krásu milovaného k neměnnosti léta, ale varuje, že i ty nejkrásnější věci musí nakonec vyblednout.

Celkově Shakespearovo zkoumání lásky zahrnuje rozmanité spektrum emocí a perspektiv, odrážející jak složitost lidských vztahů, tak transformační sílu lásky samotné.

Drama

Související kategorie