Sledování hlediště je v dramatu obecně považováno za negativum, protože může narušit iluzi reality, což způsobí, že si diváci připomenou skutečnost, že představení spíše sledují, než aby je prožívali. To zase může vést k méně pohlcujícímu a emocionálně poutavému zážitku pro diváky.
Aby se herci vyhnuli sledování hlediště, snaží se zůstat v postavě a soustředit se spíše na vnitřní motivaci svých rolí než na svůj vnější vzhled nebo přítomnost publika.