1. Smutek nad Poloniovou smrtí:
- Polonius, Oféliin otec, je zabit Hamletem impulzivním činem, když se schovává za závěsem a spletl si ho s Claudiem.
- Ofélie je hluboce zasažena náhlou a násilnou smrtí svého otce, která ji uvrhne do stavu smutku a smutku.
2. Hamletovo odmítnutí:
- Hamlet, který byl kdysi do Ofélie zamilovaný, se k ní vzdálí a stane se krutým poté, co duch jeho otce odhalí pravdu o jeho vraždě.
- Hamlet odmítne Ofélii, zachází s ní tvrdě a odmítá její náklonnost, což ji zanechává zlomené srdce a zmatenou.
3. Být svědkem Hamletova šílenství:
- Ofélie se stává svědkem Hamletova stále nevyzpytatelnějšího a šílenějšího chování.
- Když viděla, jak muž, kterého milovala, upadá do šílenství a chová se podivně, ještě více zvyšuje její úzkost a duševní muka.
4. Sociální izolace a vyloučení:
- Jak se Hamletovo šílenství stává výraznějším, Ofélie je izolována a vyloučena ze společnosti.
- Její pověst je kvůli jejímu spojení s Hamletem pošramocena a lidé se jí začínají vyhýbat, což přispívá k jejím pocitům osamělosti a zoufalství.
5. Vnitřní konflikt a vina:
- Ofélie se potýká s vnitřním konfliktem, když je chycena mezi svou láskou k Hamletovi a požadavky své rodiny a společnosti.
- Vina z pocitu odpovědnosti za Poloniovu smrt a Hamletovo šílenství dále prohlubuje její duševní neklid.
6. Křehký duševní stav:
- Ofélie je zobrazena jako jemná, citlivá a emocionálně zranitelná postava, díky čemuž je náchylnější k duševním poruchám.
Všechny tyto faktory přispívají ke křehkému duševnímu stavu Ofélie, což nakonec vede k jejímu sestupu do šílenství. Ztrácí kontakt s realitou, chová se podivně, jako je zpívání strašidelných písní, a nakonec má tragický konec, když se utopí ve vrbě.