1. Otevření Storm: Hra začíná napínavou a vizuálně podmanivou bouří. Bouře okamžitě vtáhne diváky do světa hry a vytváří pocit vzrušení a tajemna. Bouře nastolí pocit konfliktu, nebezpečí a nepředvídatelných sil, které děj řídí.
2. Dynamický dialog: Shakespeare využívá sílu jazyka prostřednictvím dynamického a poutavého dialogu. První scéna mezi lodníkem a námořníky zachycuje napětí, strach a zoufalství na lodi během bouře. Interakce postav jsou rychlé a intenzivní, což odráží naléhavost situace.
3. Úvod postavy: Shakespeare efektivně představuje hlavní postavy prostřednictvím rychlých interakcí a expozičních dialogů. Publikum se dozví o Prosperovi, mocném čaroději, který byl kdysi milánským vévodou, a jeho dceři Mirandě, která strávila svůj život na ostrově. Tyto úvody poskytují základ pro jejich vztahy, motivace a konflikty.
4. Základní historie a historie: V rámci expozice Shakespeare hladce integruje příběh a historický kontext. Publikum se dozvídá, že Prospero byl ukřivděn jeho bratrem Antoniem a uzurpován jako vévoda. Tato zásadní informace zakládá konflikt a motivuje Prosperovo pátrání po spravedlnosti a pomstě.
5. Záhada a intriky: Shakespeare mistrovsky vytváří atmosféru tajemna a intrik. Ostrov je prezentován jako magické a kouzelné místo s nadpřirozenými prvky, jako jsou Ariel a Caliban. Tyto prvky uchvacují fantazii publika a podněcují jejich zvědavost, jak se Prosperovy machinace vyvinou.
6. Témata a předobrazy: Expozice obratně představuje ústřední témata, která se odrážejí celou hrou, včetně síly magie, složitosti odpuštění a zkoumání lidské povahy. Zasazuje také semínka předzvěsti, naznačuje překážky, kterým bude Prospero čelit, a proměny, které před ním leží.
Využitím těchto technik vytváří Shakespeare působivou a účinnou expozici v „The Tempest“, která upoutá pozornost publika, rozdmýchá jejich emoce a položí základy pro strhující události, které následují. Složitá rovnováha akce, představení postavy, příběhu a témat zajišťuje, že hra začíná silným a strhujícím začátkem.