1. Osud a arogance: Řecké tragédie často zkoumaly koncept osudu a důsledky lidské arogance (arogance). Postavy, které se vzepřely bohům nebo jednaly s přílišnou pýchou, se často setkaly s pádem a trestem.
2. Rodinné kletby: Mnoho řeckých tragédií se točilo kolem konceptu rodinných kleteb nebo generačních hříchů, které pronásledovaly potomky minulých provinění. Tyto kletby často vedly k řetězci tragických událostí.
3. Láska a vášeň: Láska a vášnivé touhy byly běžnými tématy řeckých tragédií. Tyto emoce často vedly postavy k impulzivním rozhodnutím, která vedla k tragickým výsledkům.
4. Politická moc: Tragédie se často ponořily do konfliktů a bojů o moc ve starověkých řeckých městských státech. Klíčovými tématy byly vzestup, pád a korupce politických vůdců.
5. Božská spravedlnost: Myšlenka božské spravedlnosti hrála významnou roli v řeckých tragédiích. Bohové byli považováni za vymahače mravních zákonů a jejich zásahy často přinesly spravedlnost nebo odplatu za činy postav.
6. Úmrtnost a lidská omezení: Řecké tragédie zkoumaly omezení lidské existence a zdůrazňovaly křehkost a zranitelnost lidského života.
7. Hrdinský boj: Mnoho řeckých tragédií představovalo boje hrdinských jedinců proti zdrcujícím silám, jako je osud, bohové nebo jejich vlastní vnitřní chyby.
8. Katarze: Řecké tragédie si kladly za cíl vyvolat v publiku emocionální reakce, zejména lítost (eleos) a strach (phobos). Tato emocionální katarze byla považována za očistnou a výchovnou zkušenost.
Tato společná témata řecké tragédie odrážela kulturní a náboženské přesvědčení starověké řecké společnosti a dodnes rezonují s publikem, díky čemuž se řecká tragédie stává nadčasovou a trvalou uměleckou formou.