1. Obraznost a symbolika:
- Shakespeare používá živé obrazy a symboliku k vyvolání pocitu hrůzy a nepřirozenosti kolem Duncanovy vraždy. Obrazy spojené s vraždou jsou často temné, krvavé a groteskní, což v publiku vyvolává pocit odporu a znechucení.
2. Kontrast a juxtapozice:
- Shakespeare staví vedle sebe nevinnost a zranitelnost Duncana s brutalitou a zradou jeho vraždy, aby zvýšil pocit zrůdnosti. Kontrast mezi Duncanovým klidným spánkem a násilným aktem vraždy zdůrazňuje zkaženost zločinu.
3. Nadpřirozené prvky:
- Shakespeare zavádí nadpřirozené prvky, jako jsou proroctví čarodějnic a duch Banquo, aby vytvořil atmosféru neklidu a vlivu z jiného světa obklopujícího vraždu. Přítomnost těchto nadpřirozených sil naznačuje, že vražda není jen lidský čin, ale něco zlověstnějšího a mimo běžné chápání.
4. Macbethův vnitřní konflikt:
- Shakespeare zobrazuje Macbethův vnitřní boj a morální sestup, když se po spáchání vraždy potýká se svými ambicemi a vinou. Tento vnitřní zmatek umocňuje hrůzu zločinu a zprostředkovává psychologickou daň, kterou si na Macbetha vybírá, a ještě více zdůrazňuje zrůdnost jeho činů.
5. Charakteristika Macbetha a Lady Macbeth:
- Shakespearova charakteristika Macbetha a Lady Macbeth dodává hloubku a složitost zobrazení jejich zločinu. Macbethův pád do šílenství a pocit viny Lady Macbeth ilustrují zničující důsledky jejich činů a ukazují monstrózní proměnu, kterou procházejí.
6. Reakce publika a emoční manipulace:
- Shakespeare manipuluje s emocemi publika tím, že vytváří napětí, napětí a šok kolem vraždy. Reakce postav a niterné reakce publika na zločin umocňují pocit jeho zrůdnosti.
Využitím těchto technik Shakespeare úspěšně vytváří příběh, který zobrazuje Duncanovu vraždu jako ohavný a monstrózní čin a zanechává trvalý dopad na vnímání postav a událostí ve hře diváky.