1. Oidipův nedostatek sebeuvědomění:
V průběhu hry si Oidipus neuvědomuje svou pravou identitu a své osudové spojení s městem Théby. Pohání ho touha odhalit pravdu o vraždě krále Laia a zbavit Théby jeho moru. Diváci si však uvědomují skrytou Oidipovu minulost a jeho tragický osud, což vytváří dramatickou ironii.
2. Oidipovy tragické nedostatky:
Oidipova postava je poškozena jeho arogantností a rychlým temperamentem, které ironicky přispívají k jeho pádu. Navzdory varováním od věštce Tiresiase a dalších ho Oidipova pýcha zaslepuje před pravdou a vede ho na cestu sebezničení.
3. Věštby a proroctví:
Hra se točí kolem proroctví učiněných věštcem z Delphi. Oidipova neúnavná honba za pravdou ironicky naplňuje právě ta proroctví, kterým se snaží vyhnout. To vytváří dojemný pocit ironie, když hlavní hrdina nevědomky uvádí do pohybu tragické události, které ho nakonec zničí.
4. Postava Jocasty:
Svou roli v dramatické ironii hraje i Jocasta, Oidipova manželka a matka. Je si vědoma určitých aspektů minulosti, ale rozhodne se před Oidipem zatajit pravdu, což vede k dalším nedorozuměním a tragickým následkům.
5. Ironie v interakcích postav:
Hra je plná momentů verbální ironie, když postavy nevědomky pronášejí prohlášení, která mají dvojí význam nebo předznamenávají budoucnost. Například, když Oidipus prohlásí, že vrah Laia by měl být vyhoštěn, nevědomky mluví o svém osudu.
6. Empatie publika:
Dramatická ironie v "Oidipus Rex" umožňuje publiku pocítit pocit empatie s postavami a zároveň rozpoznat jejich tragické chyby a blížící se zkázu. Vzniká tak komplexní emocionální odezva, která obohacuje dramatický zážitek.
Použitím dramatické ironie vytváří Sofokles silnou a emocionálně rezonující tragédii, která zkoumá témata osudu, svobodné vůle a zničujících důsledků lidských nedostatků. Propast mezi znalostmi postav a povědomím diváků umocňuje dramatický dopad a zdůrazňuje témata hry.