V tuto chvíli si publikum uvědomuje několik zásadních skutečností:
1. The Love that Dooms: Diváci z úvodního prologu vědí, že láska mezi Romeem a Julií nakonec povede k jejich předčasnému zániku. Zatímco Romeo a Julie objevují svou zamilovanost, diváci chápou tragické důsledky jejich vášně, která vytváří pocit předtuchy a napětí.
2. Spor Montagues and Capulets: Dlouholetý spor mezi rodinami Montagueů a Capuletů je divákům znám od začátku. Jsou si vědomi hluboce zakořeněného nepřátelství a násilí mezi oběma rodinami. Toto poznání umocňuje dramatickou ironii, když se Romeo, Montague, a Julie, Capuletka, hluboce zamilují, aniž by si všímali důsledků, které jejich vztah bude mít na obě rodiny.
3. Neznalost rodičů: Rodiče Romea a Julie si neuvědomují kvetoucí lásku svých dětí. Znalost diváků o tomto tajném vztahu přidává na dramatické ironii, protože rodiče pokračují v plánech a rozhodnutích, které nevědomky přispívají k tragédii.
Zavedením této dramatické ironie ve scéně 1 vytváří Shakespeare hluboký pocit napětí a patosu. Publikum je uchváceno intenzivní láskou mezi Romeem a Julií a zároveň si uvědomuje blížící se zkázu, která je čeká. Tento kontrast mezi jejich vášní a poznáním jejich tragického osudu umocňuje emocionální dopad hry.