- Antigoneův vzdor Kreonovým rozkazům: Když Kreón veřejně prohlásí, že každý, kdo pohřbí Polyneices, bude potrestán smrtí, Antigona vzdorovitě tvrdí, že pohřbí svého bratra, i když si je vědoma následků. Její prohlášení je nejen aktem vzdoru, ale také formou verbální ironie, protože používá slova, která vyjadřují opak toho, co skutečně zamýšlí udělat.
- Kreonovo sebevědomí: Kreón je zpočátku zobrazován jako sebevědomý a mocný vládce. Věří, že jeho zákony jsou spravedlivé a že má situaci plně pod kontrolou. Jak se však hra odvíjí, události se začínají vymykat kontrole a Kreonovo sebevědomí postupně nahlodává. Jeho opakované naléhání, že má pravdu a že Antigona nemá pravdu, se stává ironií, když jeho činy nakonec vedou k jeho vlastnímu pádu.
- Teiresiovo proroctví: Slepý prorok Teiresias navštíví Kreóna a varuje ho, že jeho činy rozhněvaly bohy. Předpovídá, že Kreón bude čelit těžkým následkům, pokud nezmění svůj kurz. Kreón zpočátku Teiresiovo proroctví odmítá jako nesmysl, ale události hry potvrzují prorokova slova, takže Kreónův skepticismus je ironický.
- Kreonova konečná realizace: V závěrečných scénách hry si Kreón konečně uvědomí důsledky svých činů. Když truchlí nad smrtí svého syna Haemona a jeho ženy Eurydiky, naříká:"Ach, byl jsem blázen, blázen, když jsem se tak pozdě dozvěděl, co je moudrost!" Tento moment sebeuvědomění je formou verbální ironie, protože Kreón musí přiznat svou vlastní hloupost poté, co během hry tvrdošíjně obhajoval svá rozhodnutí.
Celkově použití verbální ironie v "Antigoně" dodává postavám a ději hloubku a komplexnost, zdůrazňuje kontrast mezi jejich slovy a jejich skutečnými záměry a podtrhuje tragické důsledky lidské pýchy a tvrdohlavosti.