1. Osobní zkušenosti a postřehy: Dramaturgové a dramaturgové často čerpají ze svých vlastních životních zkušeností, pozorování, vzpomínek, snů nebo představ jako stimulačního materiálu. Tyto osobní vazby poskytují jejich dramatickým dílům autentický a emocionálně rezonující obsah.
2. Literatura a texty: Stávající literatura, jako jsou romány, povídky, básně nebo literatura faktu, může sloužit jako stimulační materiál. Dramatici mohou adaptovat, interpretovat nebo přetvořit tyto literární texty do dramatických představení.
3. Historické události: Dramatici mohou jako stimulační materiál použít historické události, události nebo období. Tyto historické zprávy poskytují bohatý zdroj inspirace pro zkoumání témat identity, moci, sociálních změn nebo kulturních konfliktů.
4. Sociální a politické otázky: Současná společenská a politická témata, jako jsou obavy o životní prostředí, hnutí za sociální spravedlnost nebo politické boje, mohou být podnětem pro vytváření her, které zvyšují povědomí, zpochybňují společenské normy nebo poskytují komentáře k naléhavým záležitostem.
5. Umění a vizuální prvky: Obrazy, sochy, fotografie nebo jiné formy výtvarného umění mohou inspirovat dramatická díla. Tyto vizuální prvky mohou sloužit jako metafory, symboly nebo evokující východiska pro dramatika.
6. Hudba: Hudba může poskytnout stimul pro vytváření rytmických, emocionálních nebo atmosférických prvků v dramatu. Dramatici mohou použít konkrétní hudební skladby nebo spolupracovat se skladateli, aby vytvořili originální hudbu, která doplňuje dramatickou akci.
7. Kulturní tradice a mýty: Kulturní tradice, mýty, legendy nebo lidové příběhy z různých komunit mohou být zdrojem inspirace pro dramatické vyprávění. Tyto kulturní příběhy často obsahují univerzální témata, která rezonují napříč časem a kulturami.
8. Předměty a artefakty: Hmotné předměty, jako jsou osobní věci, starožitnosti nebo předměty každodenní potřeby, mohou vyvolat vzpomínky, emoce nebo příběhy, které vedou k vytvoření dramatických děl.
9. Místo a nastavení: Fyzická prostředí, jako jsou města, obce, přírodní krajiny nebo specifické architektonické prostory, mohou sloužit jako stimulační materiál. Dramatici mohou čerpat z charakteristických vlastností těchto prostředí, aby vytvořili atmosféru, konflikty nebo vývoj postavy.
10. Rozhovory a ústní historie: Dramatici mohou vést rozhovory s jednotlivci nebo sbírat ústní historii, aby získali náhled do osobních příběhů, kolektivních vzpomínek nebo prožitých zkušeností. Tyto ústní zprávy mohou poskytnout cenný materiál pro vytváření autentických a charakterově řízených vyprávění.
Celkově vzato, stimulační materiál v dramatu zahrnuje rozmanitou škálu zdrojů, které podněcují kreativitu a přispívají k rozvoji působivých a smysluplných dramatických děl.