Refrén: Začlenili sbor, který komentoval akci, poskytoval kontext a vyjadřoval kolektivní emoce.
Mýty a legendy: Řecká dramata často čerpala inspiraci z mýtů a legend známých publiku, díky čemuž byly příběhy srovnatelné.
Tragický hrdina: Protagonista, často ušlechtilá postava s tragickou vadou, prošel vlastním jednáním nebo okolnostmi pád, který vedl k jejich tragickému osudu.
Osud a osud: Řecká dramata zkoumala témata osudu, božského zásahu a role osudu při utváření lidských životů.
Arogance a Nemesis: Koncept arogance (nadměrná pýcha) a nemesis (odplata) byl společným tématem, zdůrazňujícím důsledky arogance a potřeby umírněnosti.
Estetická krása: Řecká dramata byla známá svým poetickým jazykem, výmluvnými projevy a harmonickou strukturou, prokazující vysokou úctu k estetické kráse a řemeslnému umění.
Vzdělávací hodnota: Řecká dramata byla považována za důležitou součást výchovy, vštěpovala morální hodnoty, podporovala kritické myšlení a posilovala společenské normy.
Umělecký výraz: Řecká dramata umožňovala experimentování, kreativitu a zkoumání složitých témat, což z nich činilo významná díla uměleckého vyjádření.
Původy v rituálech: Někteří učenci se domnívají, že řecká dramata pocházejí ze starověkých náboženských rituálů a svátků na počest božstev, jako je Dionýsos, bůh vína a plodnosti.