Zde je několik příkladů sledování myšlenek v dramatu:
* V Shakespearově Hamletovi monolog "Být či nebýt" odhaluje Hamletův vnitřní neklid, když uvažuje o sebevraždě.
* V díle Arthura Millera _Death of a Salesman_ odhalují asides Willyho Lomana jeho iluze a fantazie o jeho vlastním životě a úspěchu.
* Ve Skleněném zvěřinci Tennessee Williamse odhalují fyzická gesta a výrazy Amandy Wingfield její křehkost a zoufalství.
Sledování myšlenek může být mocnou technikou pro vytváření dramatického napětí a napětí. Umožňuje divákům spojit se s postavami na hlubší úrovni a pochopit jejich motivace a konflikty.