Moderní drama nadále začleňuje pantomimu jako způsob vylepšování vyprávění. Často se používá v komediích, dramatech a muzikálech pro přidání humoru, vyjádření emocí a vytvoření vizuálního zájmu. Zde je několik běžných způsobů, jak se mime používá v dramatu:
Fyzická komedie :Mime lze použít k vytvoření fyzických komediálních rutin, které spoléhají na nadsázku, grotesky a vizuální gagy. Tento typ pantomimy se často používá v groteskních komediích, jako jsou ty Charlieho Chaplina nebo Bustera Keatona.
Gesta :Mime lze také použít k vyjádření emocí nebo vyprávění příběhu pomocí gest a pohybů těla. Tato technika se často používá, když je dialogů malý nebo žádný a herci se spoléhají na svá gesta, aby nesli vyprávění. Příkladem toho je slavný „Mime Act“ z filmu „Limelight“ z roku 1952.
Charakteristika :Mime lze použít k vytvoření odlišných postav a definování jejich osobností prostřednictvím pohybu. Například ve hře „Čekání na Godota“ od Samuela Becketta je pantomima zaměstnána k vytvoření dvou hlavních postav, Vladimíra a Estragona, s výraznou tělesností a zvláštnostmi.
Symbolismus :Pantomimu lze použít k vytvoření symbolů a metafor ke zvýšení významu hry. Například ve hře „Racek“ od Antona Čechova, postava Nina používá pantomimu ke ztvárnění scény, kde je zraněným rackem. Tato vizuální metafora symbolizuje jejího zraněného ducha a emocionální bolest, kterou prochází.
Taneční a pohybové sekvence :Mime může jít často ruku v ruce s tanečními a pohybovými sekvencemi. Například v hudebním divadle je pantomima často začleněna do tanečních rutin, aby vyprávěla příběh a zvýšila dramatický dopad. Příkladem toho je slavná „Balkónová scéna“ z muzikálu „West Side Story“, kde herci pomocí pantomimy ztvárňují romantický okamžik.